"Fandíme královédvorskému volejbalu" 

Kostelecká odplata

V sobotu 18.2. na nás v naší nedobytné hale čekal tvrdý oříšek. Zápas s Červeným Kostelcem měl výrazně napovědět, jak že to bude se soubojem o první místo v tabulce. Nyní s klidem můžeme říct: Zvládli jsme to. A jak!

Abychom vám přiblížili naše předzápasové rozpoložení, vraťme se na chvíli do minulosti. V listopadovém prvním střetnutí nás na své domácí půdě Kostelec dvakrát (a přiznejme si to, poměrně snadno) porazil. Rovněž v našem posledním utkání (v Hronově) jsme ani zdaleka nepředvedli výkon hodný našich kvalit. Veliká motivace a touha oplatit Kostelci výprask se tak mísila s trochou obav a pochybností.

Protože mí zodpovědní spoluhráči článek z hronovského zápasu nenapsali, pár slov vypotím i o něm. Odjížděli jsme v ideálním volejbalovém složení. Dva nahrávači, tři smečaři a čtyři blokaři. Univerzálové a libera byli buď na horách, brečeli doma se zraněním nebo hráli jinde. Smůla. Výsledky 3:1 a 3:0 sice vypadají jednoznačně, možná však, že náš výkon při obědě byl kvalitnější než ten na hřišti. Ale body se počítají za výsledky ne za výkony. Naštěstí.

Zpět ke Kostelci. Situace v tabulce před zápasem hovořila jasnými čísly. Na kostelecké jsme ztráceli jeden bod, kromě vzájemného zápasu jsme měli i další dvě utkání k dobru. Z naší analýzy tedy vyplynul podobný závěr, jaký použil pokladník Ludva v Okresním přeboru: čím víc gólů dáme, tím víc bodů máme, se změnilo na: musíme získat víc bodů než soupeř.

Stav našeho extrémně širokého kádru se oproti minulému týdnu změnil k nepoznání. Přibyl Přícha na účko, ubyl Hůlis na nahrávce. Revoluce! Podle zprávy: 38,7, jsem v p*** jsme poznali, že náš nahrávač byl zasažen smrtelnou chorobou. Přícha se po svém návratu okamžitě zařadil na účko, v základní sestavě ho doplnili Kóďa na náhře, tradiční smečaři Vítek s Jardou a blokaři Jetel se Sekyrkou. Radan s Dušanem na lavičce měli po celotýdenním pobytu na horách za úkol především sundat lyžáky. Na tradiční posílení koncovky byl připraven Beny.

Co napsat k zápasu samotnému. Výsledky setů hovoří za vše. 25:15, 25:22, 25:15. Za hodinu hotovo. Celý zápas jsme odehráli soustředěně a bez střídání. Vždy nám pomohl skvělý úvod jednotlivých setů, kdy jsme především díky servisu odskočili na několikabodový rozdíl. Z tragédie v Hronově, kde jsme zkazili více servisů, než vypili piv (a to je co říct), jsme se vypracovali na 12 es, 8 chyb a spoustu dalších, žargonem komentátorů ČT „účinných“ podání. Také jsme ubránili klíčové (čti: klíčového) hráče hostů. Když k tomu připočteme excelentní útok, bylo jasno. Podle naší statističky jsme se pohybovali na hranici 70 % (ano, psala statistiku za střízliva)!

Za zmínku stojí také několik „hajlajtů“. Hala málem praskla ve švech, když poté, co jsme přehrávali bagrem přes a hostující blokař smečoval z první, Víťa jako zadní hráč na deblu jen ležérně zvedl ruce, balón jej trefil a s velikou slávou dopadl doprostřed hřiště. Málem jsme v tu chvíli volali sanitku, protože Kostelečtí vypadali jako opaření. O tom, že se středáci předháněli, kdo dá větší ránu a Jarda si asi dvakrát bouchnul „na bez“ snad ani nemá cenu psát, lépe o tom vypoví sestřih nejlepších akcí na našem facebooku (díky Tadeáši).

V naší michelinské restauraci se na oběd podával těstovinový salát s Krakonošem. Nebo dvěma. To by Zdéňa Pohlreich čučel.

Do druhého zápasu jsme se odvážili ke změně v sestavě. Místo Jetela šel tvrdost palubovky vyzkoušet Dušan (spoiler: je šíleně tvrdá, naše kolena o tom ví své). Soupeř posunul svého nejlepšího hráče z bloku na účko. Úvodní dva sety se hrál pohledný vyrovnaný volejbal. Ten první jsme i přes velké stahování hostů ještě ovládli, z druhého se už radoval soupeř. Rozhodující série přišla víceméně v jednom postavení. Na příjmu jsme několikrát nezpracovali servis chlápka, který si stoupl milimetr za čáru a míč z jeho ruky sotva přeletěl síť. K tomu jsme na útoku vymysleli pár pěkných nesmyslů a bylo hotovo.

Rozhodující chvíle zápasu paradoxně přišla ještě v onom prohraném setu. Sekyrka, který v tu dobu odpočíval na lavičce, vlétl do zápasu místo Radana (jeho čas ještě přijde) s takovou vervou, že si fanoušci, soupeři i někteří spoluhráči říkali, z kterého ústavu proboha utekl.

Nicméně to neslo své ovoce. V posledních dvou setech došly soupeři morální síly, Sekyrkovi nadobro rozum a Příchovi zdraví. Proto ho nahradil již zmiňovaný Radan a spolehlivým výkonem z handy podpořil jednoznačné vítězství. Od druhého setu na nás s netrpělivými výrazy hleděli házenkáři, kteří od půl třetí chtěli hřiště pro svůj zápas. Pardon pánové, příště to zkusíme ve třech setech. Na závěr čtvrtého setu jsme posílili servis Benym, jehož 4 kvalitní plachty dokonaly dílo. Tři jedna, hotovo.

Šestibodové vítězství jsme oslavili palačinkami a samozřejmě Krakonošem. Na závěr se sluší poděkovat fanouškům, kterých přišlo opravdu dost a dokonce byli i aktivní! Díky! Zdálo se, že vás náš volejbal bavil, tak se přijďte pobavit ještě jednou, a to 11. 3., kdy hrajeme poslední zápas sezóny proti Jánským Lázním. Pojměme to jako oslavu našeho (snad v té době již definitivního) vítězství v soutěži (ťuk na dřevo).

Po asi nejlepším zápase v sezóně jsme se dostali na první místo před Kostelec. Nyní před ním a Slávií (která, půjde-li všechno dle předpokladů, nakonec skončí druhá) máme pětibodový náskok a dva zápasy k dobru. Ze čtyř zápasů nám stačí k definitivně titulu uhrát 2 body a pak hurá na kvalifikaci.

 

Události
  • Žádné události
Kalendář událostí
<< Pro 2017 >>
púsčpsn
27 28 29 30 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
Fotografie