"Fandíme královédvorskému volejbalu" 

Muži

Dvůr Králové – Choceň

...naše prořídlá řada

…naše prořídlá řada

1. zápas 0:3 (-21,-20,-18)
Již páteční trénink před sobotním utkáním ukazoval, že náš tým bude značně oslaben. Přícha, alias Kašlik se totiž odporoučel na třídenní výlet, kterému nešlo odolat. Náš legendární automobilový závodník pan Hu, starajíc se o paní Hu a psa Huhu zřejmě onemocněl a huhuhlas tomu nasvědčoval, tudíž taktéž out. Jetelí samec Jan Jakubec JJJ stále bojuje s kolínkama (již od ZŠ mu moc v jídelně nešly spolknout kvůli zahnutí) se taktéž omluvil pro bolesti, další out. Sekyrka stále léčí koleno, ale přijel hrdinně zapsat. Slzy mu kanuly, když viděl, jak se rozcvičujeme a nemohl zasáhnout, out. Duo Paťavců se vydalo do Hronova hrát kadety, out, out. 6x out je v pohodě, protože jsme stále počítali s tím, že bude náš Uno. Bohužel ranní chaos na messengeru napověděl, že mongolský pastavec, majitel originálního vynálezu jurtadach se zatoulal. (Celý příspěvek…)

Z Malé Skály jsme přivezli 2 body

Malá Skála – VK Dvůr Králové 2:3 (20, -18, 15, -10, -10)

Nová sezóna a první venkovní utkání. Pro nás celkem neznámý soupeř, neboť jsme se ve druhé lize doposud nepotkali (Malá Skála hrála většinou západočeskou skupinu 2. ligy). Takže jsme před zápasem vymýšleli, jak se do tohoto kouta Českého ráje dopravíme. Uvažovali jsme i o vlaku, ale to by byl přeci jen drahý výlet a spoléhat na dochvilnost vlaků ČD se fakt nedá, takže klasika cesta 3 auty. Na cestu se vydalo 11 Klapzubáků. Konkrétně prezident Havel, Černý ředitel, král Miroslav (Přichystal), držitel Nobelovy ceny Jaroslav Seifrt, další Němec z LA, co není Němec V. Bäumelt, 3xJ (Jan Jetel Jakubec), budoucí držitel předplatného píny Dušan Chaloupka, když chaloupka, tak nechyběl ani Hájek Sebastián, naše staronová posila z Mongolska Uno Ganbaatar, další posila tentokrát jen z blízkého východu Martin Chráska a náš nejmladší odchovanec Tadeáš Paťava. Po vstupu do tělocvičny ZŠ jsme se trochu rozkoukávali (doslova), byla tu celkem tma, na kterou jsou asi domácí více zvyklý, tak jen doufáme, že nebudou muset hrát ve slunečních brýlích či svářečským sklem až přijedou na jaře k nám. Celý první zápas byl v jedné věci podobný minulým dvěma v Hronově – nehrály se koncovky, všechny sety byly už v polovině rozhodnuté. Tentokrát se však střídaly výhry obou týmů rovnoměrně. Za zmínku stojí vynikající čtvrtý set, kdy se nám dařilo dělat dlouhé šňůry na servisu a jít tak do tie-breaku nahecovaní po vyhraném setu s desítkou (bodů, ne pivem). V tie-breaku jsme hráli trpělivě, čekali jsme na svou šanci se opět utrhnout, nejdříve jsme nepatrně ztráceli 1 a až 2 body, poté jsme už otočili stav z 5:7 na 10:8 a podařilo se nám pátý set ovládnout bez většího dramatu v závěru.

Malá Skála – VK Dvůr Králové 3:0 (21, 22, 25)

Takže kam na oběd v Malé Skále, nebylo příliš času, a tak jsme se vydali (ani nevím proč autem) do celých 383 metrů vzdáleného Boučkova statku. Rezervaci jsme neměli, ale nakonec jsme sehnali místo, sice v chládku, ale to nám vůbec nevadilo. Jídlo i obsluha byla super, takže paráda. Cestou zpět do tělocvičny jsme potkali nějaký průvod, nebo co to bylo, k vítání mistra světa. Akorát nevím, kdo byl ten mistr a v čem byl mistr světa. Zpětně koukám, obsahově plodná informace. Do druhého zápasu jsme mírně změnili sestavu, zápas byl vyrovnaný, bojovný, jen se nám nedařilo tolik na servisu. První dvě koncovky jsme těsně prohráli. Do třetí jsme vstupovali za vyrovnaného stavu 19:19, pak jsme se trhli na 23:21, přesto jsme nakonec prohráli 25:27. Takže velká škoda, rozhodně jsme byly opět vyrovnaným soupeřem. Domácí měli výhodu dvou resp. tří nahravačů, kteří se vystřídali v obou zápasech. Po oba zápasy jsme se také dost často koupali v saku, takže budeme muset zapracovat na bloku. Díky domácím fanouškům, kteří vydatně fandili, byla atmosféra obou zápasů velice příjemná. Po nadšení z vybojované prvního zápasu, přišla trochu studená sprcha z prohry 0:3 v druhém zápase. Ta opravdová sprcha po zápase byla však doslova vařící, nešla nijak nastavit a jedna z nich nešla ani vypnout. Celkově vzato, možná jsme si mohli odvést více bodů, ale první zápas mohl dopadnout na druhou stranu hůře. Takže 2 body z Malé Skály bereme. Příští týden nás čeká domácí zápas s dalším nováčkem v 2. lize Chocní, která hrála několik let 1. ligu. Takže se všichni těšíme a zveme naše fanoušky 14. 10. do haly Strž, kde budeme hrát první zápas už v 9 hodin ráno, druhý od cca 13 hodin.

VB

skala_1 skala_2

Druholigový volejbal opět ve Dvoře

Muži VK DK v plné síle!

Muži VK DK v plné síle!

Po roční odmlce strávené v krajském přeboru jsme opět zpátky v nejprestižnější soutěži v celém našem kraji širokém. Totiž v 2. národní lize. Po vydařené pelhřimovské krasojízdě, o které jste jistě četli na konci dubna, se opět konečně hlásíme s (doufám) pravidelným zpravodajstvím z našich zápasů, po kterém všichni naši fanoušci celé léto zcela určitě prahli. :) (Celý příspěvek…)

Návrat do druhé ligy

Nejradši bych napsal, že tato cesta byla vysekaná a bez klopýtnutí, ale to bych vám lhal. Nebylo to jen o štěstí, které by nám přineslo výhry v zápasech, ale hlavně o přípravě a kolektivu. Tato cesta začala tvrdým pádem z druhé ligy, do kterého nás dostalo několik úrazů, propůjčování důležitých hráčů do vyšších soutěží a tak dále. Zde se teprve ukázala síla klubu, který v této těžké chvíli sice na chvilku sklopil hlavu, ale hned začal plánovat návrat zpět, který si chtěl vybojovat. Sestava se prakticky nezměnila a nikdo kvůli zklamání z pádu neopustil naše řady. Právě že naopak, vrátili se k nám hráči z vyšších soutěží. Tedy s výjimkou Tomáše Bȁumelta, který zůstal v Turnově, se kterým vyhráli první ligu. Fakt, že nás pád ještě více stmelil, nám dal spoustu sil a odhodlání. Díky tomu soutěž probíhala celkem zodpovědně s jediným cílem, vrátit se zpátky. Na této cestě do baráže jsme si vytrpěli pouze 3 klopýtnutí, v podobě dvou proher s Červeným Kostelcem a jednou prohrou se Slávií a zaslouženě jsme se dostali do baráže, kde jsme očekávali velký tlak a silné zkušené protihráče. S tímto vědomím jsme se věnovali přípravě, jak to jen bylo možné. Tréninky byly třikrát týdně, hráči chodili na volejbal i v jiných klubech a celkově měli individuální přípravu i mimo volejbal.

Výprava do Pelhřimova započala již v pátek dopoledne, kdy jsme vyrazili s předstihem, abychom si zvykli na tamní halu. Na trénink dorazili s předstihem Kóďa, Jarda, Beny a Sekyrka, které po pár chvílích dostihli Zdenda, Radan a Důša. Trénink jsme věnovali hlavně zvyknutí si na halu, abychom nevyházeli do autu více míčů než by bylo třeba, nepříjímali do stropu, který byl nižší než jsme zvyklí a  především aby náhry chodily kam mají. Největší záhul proto dostal náš nahravač Kóďa, se kterým si všichni chtěli sehrát všechny možné signály v novém prostředí. Po tréninku jsme se vyrazili ubytovat a cestou přes vyhlídku, na kterou jsme si i vynesly kozy, jsme skončili v podniku hotelu Slavia, kde jsme zažili až neuvěřitelné gastroporno. Já Sekyrka jsem se tak nacpal, že jsem dokonce i začal vrhat stín, Beny spokojeně vzdychal ještě před tím, než dal jídlo do pusy. Restauraci jsme opouštěli s děkováním všem možným bohům za to, že první zápas máme až v jednu, protože jsme byli rádi, že se kutálíme. Nejlepší co nás napadlo, bylo jít se mrknout do parku, který jsme zahlédli z kostelní věže. Po návštěvě tohoto parku a chvilce toulání jsme dostali o něco horší nápad a to, nechat se navigovat Důšou, se kterým jsme si udělali hezkou vycházku k místu, na které jsme mohli dojít podstatně kratší trasou. Ono přeci jen navigovat se trasou pro auta není vždy nejlepší možnost, když jste pěšky. V průběhu večera ještě dorazil Přícha s Jetelem. Celkem zodpovědně jsme si dali limit na počet piv a večerku, abychom ráno mohli brzy vyrazit na snídani a jet se podívat na soupeře, protože jsme žádný z těch týmů do té doby neznali. Ještě ten večer se začali tejpovat někteří hráči, protože né vše nám již drží jako před lety. Tím myslím především záda a ramena. Při sledování soupeřů jsme si načítali, jak kdo útočí, kam za jakých situací posílá balón nahrávač a tak podobně. Celkem se to vyplatilo.

První zápas proti Budějovicím začal již v šatně, kde nám namíchal koktejly náš výživový poradce Beny, a my všichni po tomto dryáku jsme nabití vyrazili do prvního zápasu, na který již dorazil zbytek výpravy v podobě Víti Bäumelta a libera Míry Suchardy spolu s kupou fanoušků. Řádně namotivovaní a rozhýbání jsme zodpovědně nastoupili na soupeře a drželi si náskok pár balónů. To nám vydrželo až do konce setu a tak jsme slavili první výhru 25:23. Druhý set probíhal dost podobně ve stejné sestavě Kóďa na náhře, Zdenda na U, Víťa s Jardou na prdě, na bloku Sekyrka s Důšou a Sucharda na liberu. Do toho se občas střídalo s mistrnou přesností, která také velice přispěla k výsledkům. Druhý set došlo bohužel ke zranění soupeřova univerzála Motyse při dopadu na Důšu. Nutno podotknout, že takové věci se bohužel stávají a s velikostí nohou obou hráčů se nejednalo o přešlap ani jednoho z nich. Tento úraz namotivoval Budějovice k vyššímu výkonu a koncovku jsme tak uhráli s odřenýma ušima za stavu 27:25. Třetí set nastoupila stejná sestava, která vydržela do stavu 1:8 pro soupeře. Pak nastoupili na hřiště Míra za Jardu a Radan za Důšu a začalo se pomalu, ale jistě stahovat. To vše při burácení fanoušků, kterým patří velké díky za to, že v této situaci začali fandit ještě více. Do druhého oddechového času se šlo za stavu 10:16 pro Budějovice. Pak se karta výrazně otočila s precizností švýcarských hodinek jsme soupeře dotáhli za stavu 19:19. Za stavu 21:20 již pro nás přišel návrat Jardy, při kterém vznikl trošku chaos, protože jsme chtěli, aby šel na podání, ale tam nemohl, protože již střídal a tak tedy po chvilce zmatků musel vystřídat Příchu. Za tento zmatek jsme si vysloužili napomenutí za zdržování a následně eso z podání, protože to zjevně rozhodilo i soupeře. S odpočatým Jardou byl zápas už na 100% v naší režii a dotáhli jsme ho do konce 25:22. Po zápase následoval další koktejl a regenerace. V této pauze jsme stihli doplnit i nějaké ty minerály, ještě více zatejpovat mou maličkost a díky masérovi Zdendovi jsem byl zase jak rybička do druhého zápasu.

Řádně posilněni na Prosek jsme do toho při rozsmečování mlátili jako hluchý do vrat. Sestava do prvního Setu byla stejná jako na začátku předchozího zápasu. Stejně jako proti Budějovicím se jednalo o vyrovnaného soupeře, se kterým jsme se v úvodu tahali o body a tomu odpovídal i průběžný stav. Ten se začal trhat až po stavu 10:10, kdy jsme odskočili na 16:12. Tento odstup nám již vydržel až do konce, kde jsme v koncovce udělali pár prkotin, ale i tak zvítězili za stavu 25:21. Sestava nastoupila beze změny. I v druhém setu jsme si drželi mírný dvoubodový náskok, kterého jsme se drželi. Pak se přestalo trochu dařit a tak nastoupil za Důšu Radan. Při tomto střídání jsme odskočili od soupeře na stav 19:13. Krátce po tomto stavu střídal Král Miroslav. Soupeři se k závěru trochu vzchopili, ale dohráli jsme na shodných 25:21. Do třetího setu začal lépe Prosek, ale s podporou fanoušků a stálým výkonem jsme se přes ně během chvilky dostali a zase si drželi odstup, se kterým jsme vydrželi až do závěrečného stavu 25:21.

Po dvou výhrách a vědomí, že stačí už jen jedna další výhra a jsme nejhůře druzí, jsme se vydali znovu do restaurace Slavia, kde pokračovalo naše obžerství. Jetel dorazil trochu později, protože cestou se ještě stavil na jedno rychlé na naší ubytovně a zapomněl se spolu s tamními vědci, kteří již kolem sedmé hodiny přemítali o podstatě vesmíru, života a vůbec všeho…tedy v polohách na supermana trošku pochrupkávali. Zase přecpaní jsme s Příchou způsobili spoluhráčům a fanouškům šok, protože jsme v celkem brzkých hodinách vyrazili spát na pokoj. Ještě větší šok přišel, když jim přišla fotka jako důkaz. Protože jsem se zbytku večera jen válel v posteli, tak zmíním jen to, co jsem odposlechl z vyprávění. Každý si dal zodpovědně max 4 piva. Tedy s výjimkou Jetela, který kvůli stavu kolene jel pro případ, že by se zranilo více hráčů. Největší potíž ten večer bylo údajně dostat Důšu na ubytovnu, protože si našel na internetu, že v Pelhřimově je lokál zvaný MOON, ve kterém vše svítí a on tam za každou cenu potřeboval jít.  V neděli jsme hráli od 11:00 a tak jsme po snídani vyklidili pokoje a jeli se rozhýbat. Ještě před odjezdem jsem dostal další kilometr tejpy, aby rameno drželo na svém místě.

Před třetím zápasem v šatně proběhl další drink z Benyho laboratoře a tím povzbuzeni jsme vyrazili proti domácím, kteří předchozí den oba zápasy prohráli a nechali se slyšet, že večer pořádně zapijou. S tímto vědomím jsme nastoupili do zápasu, ale po chvilce se ukázalo, že to nebylo úplně nejlepší smýšlení. Nebo tedy nevíme, co domácí předchozí den pili, ale první set na nás nastoupili velice z ostra a během chvilky jsme už prohrávali 5:11. To nás trochu znepokojilo a tak jsme přestali dělat ptákoviny a soupeře dorovnali na 16:16. Soupeř se ale nedal a držel s námi krok. Nebo tedy chvilku měl bod navrch on a chvilku zase my. Za stavu 20:19 mne střídá Radan a jde na servis. Tím jsme se dostali do vedení 22:19. Pak ale Pelhřimov otočil a dostal se do vedení 22:23. Pak jsme se tahali o každý bod, ale i tak v závěru dal Zdenda desku a ukončil trápení za stavu 28:26. Druhý set jsme nastoupili zodpovědněji a hlavně bez polevení. Krátce po začátku jsme si udělali odstup, který nám vydržel až do konce a s tím přišla i výhra 25:19. Třetí set jsme byli už k nezastavení a od začátku jsme si tvořili náskok, který jsme si udržovali a lehce i navyšovali. Na koncovku nastoupil Beny, který za velkých ovací fanoušků nerozehraný nastoupil a hned začal bodovat. Nutno zmínit, že i poslední bod patřil jemu, když těsně za dvojblok zahrál balón prsty a soupeře tím zařízl za stavu 25:14. Tento „ligový“ bod prstama přes nás tak už s jistotou katapultoval do vyšší soutěže a mohli jsme začít slavit.

Před závěrečným zápasem jsme se s Důšou přetahovali v tom, kdo je větší postižák a bude tedy střídat. Díky působení prášku a Benyho drinku vyhrál Důša a tak ho vystřídal Radan. Místo unaveného Jardy do základní sestavy nastoupil Přícha. Bylo vidět, že Tuchlovicím ještě šlo o druhé místo a tak se na náš zápas zůstali i mrknout Budějovice, které se s nimi o tento druhý postupový flek „rvali“. V rámci toho, že osud obou týmů byl v našich přesných rukách a rukách Tuchlovic jsme si řekli, že by bylo hezké porazit i čtvrtý tým 3:0, aby nikdo nemohl polemizovat. První půlka prvního setu byla velice vyrovnaná a až za stavu 12:11 jsme začali Tuchlovicím utíkat a vytvořili jsme si odstup. Ten vydržel až do konce a první set jsme tak urvali 25:22. Nutno podotknout, že v koncovce se už dělali ptákoviny, jinak by byla výhra o něco znatelnější. V začátku druhého setu jsme si utvořili náskok, který bohužel soupeř dorovnal již na stavu 11:11 a dále pokračoval. Tuto šňůru jsme jim zarazili až na stavu 11:15, kdy Víťa vytloukl soupeře a získal balón na naší stranu. I tak se nám povedlo srovnat až na stavu 19:19, ale to se zase vedení ujali soupeři a udělali si v koncovce náskok 20:22. Následně proběhlo pár výměn a stav byl 22:24 a první prohraný set byl na blízku, ale to se nelíbilo Králi Miroslavovi a tak ze své elegantní otočky dal 23. bod. Díky tomu se nám povedlo dorovnat na 24:24. Následně dal bod soupeř, ale následným podáním nám značně pomohl, když podání vyslal kamsi do zámezí. Následně svým precizním útokem Víťa získal náskok pro nás. Pak již přišel poslední bod setu a pro mne poslední bod minimálně na měsíc, protože jsem mi při dopadu, po naštěstí úspěšné smeči, vyskočilo a naskočilo koleno. Tady bych chtěl velice poděkovat týmu, který se hned celý seběhl a během chvilky nesl do sprch. Sice delší, ale za to horší cestou. Do třetího setu nastoupil místo mne Důša. Tento set už bylo jasné pořadí prvních třech týmů a tak to působilo dojmem, že Tuchlovice už tolik nehráli a Dvorští nepolevili, díky čemuž rozsekali soupeře i v posledním setu stavem 25:17.

Co nezaznělo a mělo zaznít tak to, že soupeře často mohlo deprimovat, když Kóďa, který lidově řečeno nevidí přes psa na tramvaj, dával jednoblokem desky o více než hlavu vyšším soupeřům. Dále co by mělo být vytyčeno, tak Jarda, který svým tvrdým servisem dělal šňůry, Důša skákající nad trojblokem, Víťa s Radanem, kteří si drželi stále svou jistotu a stabilní hru, Přícha za jeho otočky v důležitých chvílích, Zdenda za skvělé odkoučování všech zápasů, libero Míra za dobíhání spousty balónů, Benyho za oporu a koktejly a Jetela za to, že s námi jel, i když měl zranění, kvůli kterému bychom ho na hřiště pustili jedině, kdyby se zranilo více hráčů. Rozhodně bych chtěl pochválit celý tým, který nepřestával a neměl výkyvy, ve kterých by hrál lépe či hůře, ale držel si svůj standard, čímž dokázal vyhrát všechny 4 zápasy poměrem 3:0 na sety a dokázal to, co naposledy Hrotovice v roce 2008. Gigantické Díky s velkým D následně patří fanouškům, kteří za námi jeli takovou štreku a udělali takový virvál, že místní fanoušci se mohli jít klouzat. Nejen těm děkujeme, ale i fanouškům u počítačů a mobilních telefonů, kteří nám přáli hodně zdaru. Těšíme se na vaši podporu i v příští sezóně a doufáme, že vás naše hra bude i nadále bavit.

 

Jirka Sekyrka

Posledním zápasem pro nás sezóna nekončí

VK DK – SK Jánské Lázně 3:0 (18,20,26)

Poslední dvojzápas krátké krajské volejbalové sezóny se odehrál tuto sobotu v našem domácím svatostánku. Zakončení sezóny si nenechal ujít téměř nikdo až na Vítka alias nejmladšího boadge [čti: bodže], který zrovna výletuje někde v Kambodže. Chybělo nám také hradecké libero, ale roli mrštného polaře v posledních zápasech, kdy byl Míra převelen do 2. ligy, obstojně zastává 203 cm vysoký polař Sekyrka. Málem bych zapomněl na našeho blokaře Důšu, ten se tak těšil na sobotní zápas, že nemohl dospat a vzbudil se už v 13:30, takže stihl vidět alespoň poslední set druhého zápasu. Zřejmě kvalitní páteční potréninková příprava. (Celý příspěvek…)

Výprava pro dva body

V sobotu 4. 3. jsme se vydali do Vamberku pro dva důležité body, které by nám zaručily postup do baráže, kde se chceme poprat o návrat do II. ligy. Potýkali jsme se s absencí dvou důležitých hráčů. Král Miroslav a Víťa se rozhodli otestovat naši týmovou sílu a na tento den si našli jinou zábavu. K prvnímu zápasu nastoupil místo Víti na bombu Jetel a na účku alternoval Radan. Zbytek týmu obsadil tradiční místa – Sekyrka, Důša střed, Jarda bomba, náhra Kóďa. Po dvou vyhraných setech 25:17 a 25: 23 jsme si začali věřit a šáhli jsme k první z mnoha změn, které jsme ten den vyzkoušeli. (Celý příspěvek…)

Kostelecká odplata

V sobotu 18.2. na nás v naší nedobytné hale čekal tvrdý oříšek. Zápas s Červeným Kostelcem měl výrazně napovědět, jak že to bude se soubojem o první místo v tabulce. Nyní s klidem můžeme říct: Zvládli jsme to. A jak!

Abychom vám přiblížili naše předzápasové rozpoložení, vraťme se na chvíli do minulosti. V listopadovém prvním střetnutí nás na své domácí půdě Kostelec dvakrát (a přiznejme si to, poměrně snadno) porazil. Rovněž v našem posledním utkání (v Hronově) jsme ani zdaleka nepředvedli výkon hodný našich kvalit. Veliká motivace a touha oplatit Kostelci výprask se tak mísila s trochou obav a pochybností. (Celý příspěvek…)

Z Hradce vezeme pouze remízu

Dne 14.1.2017 jsme se vydali do Hradce Králové čelit zkušenému soupeři, který se drží na třetí příčce v tabulce. Již od rána nám bylo jasné, že ani jeden ze dvou zápasů nebude snadný, protože se na nás sešli v dost hojném počtu a podle všeho si na nás dost brousili zuby. Naštěstí na naší straně panovala dobrá nálada a nenechali jsme se tímto zastrašit. Sestava do prvního setu byla nestřídatelný Hulis na náhře, Král Miroslav na U, na bombě Jarda s Víťou, blok obsadili Jetel se Sekyrkou, které střídal libero Sucharda. Začátek se vyvíjel vcelku dobře, hra byla velice vyrovnaná. Tahali jsme se o každý míč, když nepočítám podání, která nám moc nešla. (Celý příspěvek…)

Vyplenili jsme Krakonošovu zahrádku

Poslední podzimní kolo nás zavedlo do Trutnova, kde na nás, chtělo by se říci, čekal tým Jánských Lázní. Ještě tři čtvrtě hodiny před zápasem nás totiž bylo v hale více než domácích, kteří se asi kochali výhledem na Krkonoše. Ten byl v sobotu opravdu nádherný.

SK Janské Lázně – VK Dvůr Králové 1:3 (-19,25,-20,-20)

Již v šatně jsme navázali na tradici zapomínání dresů, tentokrát to byl Dušan, který musel obléknout náhradní. Pínař se zaradoval. Boty jsme naštěstí měli všichni, hurá! (Celý příspěvek…)

Vamberský kanárek

VK Dvůr Králové – TJ Baník Vamberk 3:0 (17,13,19)

Poslední listopadovou sobotu jsme odehráli poslední domácí zápas v tomto roce. Po tříleté přestávce do Dvora zase zavítali známí kluci z Vamberka doplnění o pár mladých tváří. Po příjezdu do Strže se trochu divili, jak se nám zvětšila hala, my jsme se zase divili, jak se prostorově zvětšili oni. To Dušan měl od rána úplně jiné starosti, když nemohl najít dres ani kraťasy, naštěstí Vítek vzal náhradní dres našeho bývalého mongolského reprezentanta Una Ganbaatara z Ulanbaataru a situaci vyřešil.  Kdo se toho rána ale divil úplně nejvíc byl Míra Přichystal, a to když v šatně otevřel svůj bágl, do kterého si zapomněl přibalit volejbalovou obuv. Druhý případ za poslední dva zápasy, to už je opravdové umění, které se mu jistě zhodnotí v nově schválené píně.

Ale teď už k zápasu. Nastoupili jsme stejně jako před týdnem v plné palbě – Jetel a Radan na bloku, Jarda s Vítkem z kůlu, nestřídatelný Kóďa na náhře a konečně obutý , ale nerozcvičený Mirek na postu univerzála. Hned naše první smeč z kůlu zaduněla o zem, čímž jsme dali najevo,  v jakém duchu dnes hodláme zápas odehrát. Úvodní náskok sice soupeř ještě v půlce setu dotáhl, ale druhá půlka už byla v naší režii a právě skvělým útokem ze všech postů jsme set ovládli. V druhém setu jsme zásluhou Jardy a Jetela přidali i nějaké to eso na servisu. Soupeř hodně kazil nebo přehrával balony přes zadarmo, což trestal Míra, když opět z trojky ostřeloval soupeře jeho dělovou ránou. Velký náskok vedl k střídání – na dobrý výkon Radana navázal nově příchozí Dušan. Set skončil rekordním poměrem 25:13. Do třetího setu nastoupil na smeč místo rýmičkou postiženého Jardy Martin Beneš zvaný taktéž Beny Rambo. Úvod setu byl z naší strany šílený, hrál se pro diváky takřka nekoukatelný volejbal, prohrávali jsme 0:5. Soupeř pak zřejmě vycítil, že je na koni, jehož kočírování ale moc nezvládl – špatný příjem, střídala ještě horší náhra zakončená útokem do půl saka a to několikrát po sobě, a tak z koně zase rychle spadl na zem. Po takto darovaných bodech jsme převzali otěže zase my a dotáhli to až do cílového skóre 25:19.

 

VK Dvůr Králové – TJ Baník Vamberk 3:0 (20,16,16)

Jelikož první zápas skončil krátce po jedenácté, dali jsme si tentokrát trochu delší pauzu a druhý zápas byl vyhlášen až na půl jednou. Většina domácích i hostujících hráčů pauzu využila k občerstvení v našem znovu otevřeném michelinském bistru a dala si párky na všechny možné způsoby a k tomu dvanáctku Krakonoše za dvacku. Kolik jich stihl Jan Jetel, jsem bohužel nestihl zaregistrovat, ale v úvodním setu by si zasloužil novou přezdívku otloukánek. Ostatní naštěstí blokovali lépe a lepším útokem a kolektivním výkonem ve stylu „každý chvilku tahá pilku“ jsme první set vyhráli. Po vyrovnanější první sadě jsme začali druhý set opět v základní sestavě. Jetel stále hrál asi na 30% svých možností a až výhružkou, že bude vystřídán začal opět blokovat a skládat, tak jako loni v první lize. Opět se dařilo všem, takže nebudu vyzdvihovat individuální výkony, za zmínku snad stojí už jen naše servisy. Snažili jsme se tvrdit muziku, což se docela i dařilo, tedy vždy do té doby, než publikum začalo roztleskávat. To totiž vždy vedlo k přemotivování podávajícího a následnému „vyhulení“ servisu daleko za autovou čáru. Výjimku udělal až Jan Jetel Jakubec za stavu 24:16, kdy vyslal takovou bombu, že soupeř stihl pouze odvrátit tvář, nastavit rameno a míč odrazit až někam do házenkářské brány na druhé straně haly. Pří výměně stran byl následně soupeřem pokárán, ať se na tohle příště vys… ať toho nechá.

V setu třetím jsme si hned z počátku vytvořili malý náskok – 8:0. Kóďa totiž výborně plachtil servis a poté se už zbytek zápasu proměnil v takovou naši malou „exhibici“. Dařilo se vše na co jsme sáhli, libero Míra zaznamenal několik spektakulárních zájezdů v poli. Kóďa po jednom z nich nahrával bagrem v leže na kůl Jardovi, který nekompromisně zakončil. Poté výborně středem uvolnil Ráďu rychle za hlavu „na bez“ a další krásná rána duněla o zem. K vidění ale bylo i pár chytrých úderů. Znovu nasazený Beny si soupeře v průběhu setu postupně „oťukal“, a pak už si s obranou jen pohrával. Výsledný stav 25:16, celkově tedy kanár 6:0 a hlavně dalších 6 bodů do tabulky, které nás vyzvedly na první místo.

Závěrem chci poděkovat všem fanouškům, co nás přišli podpořit. Poslední dvojzápas sezóny odehrajeme v Trutnově proti Jánským Lázním. O průběhu budete informováni – držte nám palce a v novém roce ve Dvoře opět na viděnou!

Události
  • Žádné události
Kalendář událostí
<< Říj 2017 >>
púsčpsn
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5
Fotografie